Rok co rok je svátek, když každodenní ruch města poprvé protne nezaměnitelný, vzduchem se nesoucí dlouhý hvízdot rorýse. Tím dnem začíná léto… Bývá to na začátku května…

Rorýs s sebou přinese radost do našich srdcí. Je tak dobrý pocit vědět, že se rorýsi vrátili… Překvapivě si jej však na obloze mnozí pletou s vlaštovkou. Vlaštovky či jiřičky jsou také hodny obdivu, ale rorýs je jiný. Vlaštovka je pěvec, zatímco rorýs je svišťoun, náš jediný zástupce tohoto řádu.

Je dokonale přizpůsoben životu ve vzduchu. Jakmile mladý pták jednou opustí hnízdo, jen tak se někde „neposadí“. Je to neúnavný letec, který nepotřebuje přistát ani jednou během 10-ti měsíců. V letu i spí. Jediné, co jeho rozlet zastaví je hnízdění… Je to věčný poutník nebes… Zajímá-li vás více, koukněte na > Óda na rorýse.